Přijde to skoro vždycky náhle. Pád, mrtvice, diagnóza — a z víkendových návštěv u rodičů je ze dne na den logistická a finanční operace. Rodiny v Česku v této situaci dělají, co umějí: berou si volno, jezdí, platí, zařizují. A skoro všechny přitom opakují stejnou chybu — řeší všechno vlastními silami a vlastními penězi, protože netuší, s čím vším stát počítá.
Poprvé penězi: doprava, pomůcky, doplatky za léky, úpravy bytu, pečovatelská služba. Výdaje v tisících měsíčně, které rodina bere jako samozřejmost.
Podruhé časem a kariérou: zkrácené úvazky, neplacené volno, odchody z práce. Typicky u toho člena rodiny, který je „po ruce" — a který už často zvládá vlastní děti. Říká se tomu sendvičová generace: mačkaná z obou stran.
Česko má pro tyhle situace překvapivě propracovanou síť podpory: příspěvek na péči odstupňovaný podle závislosti, dlouhodobé ošetřovné pro pečující po hospitalizaci blízkého, průkazy se slevami, příspěvky na mobilitu a pomůcky, výhody od zdravotních pojišťoven. Dohromady jde o tisíce až desetitisíce korun měsíčně.
Jenže nic z toho nepřijde samo. Žádný úřad rodině nenapíše: „Vaše maminka má zřejmě nárok na příspěvek na péči, tady je žádost." Systém je postavený obráceně — počítá s tím, že víte, co chtít, umíte to pojmenovat a vydržíte proces se sociálním šetřením a posudky. Přesně v období, kdy máte nejméně sil.
U péče o blízké platí dvojnásob to, co u všech nároků: největší náklad není poplatek ani papírování — je to nevědomost. Příspěvek na péči nevyplacený rok zpátky nikdo nedožene. Ošetřovné, o které se nepožádalo, propadlo.
První krok přitom není běhání po úřadech. Je to zmapování: co naší situaci odpovídá, na co je nárok, v jakém pořadí o co žádat. Na to už dnes nemusí být člověk sám — a rozhodně na to nemusí být sám zrovna v týdnu, kdy se mu rozpadá svět.
Nahrajte výpis z bankovnictví — Aport do 3 minut ukáže, kolik ročně platíte za věci, které nevyužíváte. Zdarma, bez registrace, výpis se po vyhodnocení maže.
Spustit scan zdarma